Je naší lidskou přirozeností toužit a přát si. Všichni máme své sny, ve kterých se nám daří dobře a jsme šťastní svým vlastním způsobem, každý podle svého gusta a zaměření. Někdo jde za svými sny jako buldok, neuhne z cesty a maká do úmoru, dokud není tam, kde si přeje být.
Také se můžeme setkat s lidmi, kteří naopak tvrdí, že nemusíme vůbec nic. Stačí prý jen chtít a Vesmírná Inteligence nám všechno dodá ve správný čas. Extrémní varianta říká, že nemáme ani chtít a jen být, ale toto vnímání světa se týká opravdu minimálního vzorku populace :-)
Je spousta způsobů, jak si plníme své sny a cíle. Jsme ze své podstaty svobodné bytosti, které se rozhodují, jaký postoj zaujmou k tomu kterému jevu, fenoménu, události… V podstatě nemusíme vůbec nic a můžeme úplně všechno. Jak k tomuto faktu každý z nás přistoupí, je opět naše svobodná volba.
🌿 Každé rozhodnutí má své důsledky
Ať už se rozhodneme jít si v životě za svým formou neúnavného boje a aktivity, zvolíme si pravý opak – tedy nekonat, ale pouze si přát, nebo cokoliv mezi tím… všechno je v pořádku. Ze všeho vzejde nějaký výsledek, nějaké ponaučení, nějaká zkušenost.
Důsledek potřeby řídit, kontrolovat a vyvíjet nadměrnou činnost
může být například velké psychické a fyzické vyčerpání. Dokonalé plánování každého kroku, sebe disciplína a striktní dodržování svých plánů na nás klade velké energetické nároky. Čím jasnější představy o způsobu jak se dostat k cíli, tím menší pružnost a manévrovací prostor sami sobě dopřáváme. Pokud si jdeme tvrdohlavě za svým podle diktátu svého rozumu, můžeme častěji narážet na překážky, bojovat, vydávat se z energie, protože nevidíme a nepřipouštíme jiné, v danou chvíli efektivnější alternativy než ty, které jsme si na začátku naplánovali.
Důsledek pasivního přijímání osudu
může vést ve vyšší míře k pocitům nenaplněnosti a depresivním stavům. Velmi často se tento typ chování pojí s životní rolí Oběti. Absolutní pasivita často znamená nedůvěru ve vlastní moc, sílu a schopnosti řídit a ovlivňovat svůj život.
U obou těchto doposud zmíněných krajních přístupů je velká pravděpodobnost pocitů nespokojenosti, což může vést k touze po změně. Jak už to na tomto světě chodí, řešení uprostřed dvou extrémů přináší mnoho výhod a také velkou úlevu.
🌿 Zlatá střední cesta
Nastoupit zlatou střední cestu znamená uvědomit si negativní důsledky obou extrémních variant a opustit vzorce chování, které k nim přispívají. Současně s tím je potřeba vybrat si z nich to, co nejlépe poslouží realizaci našich cílů a současně bude generovat dobrý pocit při uplatňování v praxi. Nejde přece jenom o to doběhnout do cíle – v extrémním případě můžeme doběhnout a padnout mrtví. Jde o to doběhnout tam a užít si cíl i celou cestu k němu.
A jak tedy z mého úhlu pohledu ve stručnosti vypadá zlatá střední cesta při plnění našich osobních cílů a snů?
Stanovujme si chytré cíle
V první řadě je potřeba vědět, co vlastně chci – mít sen a cíl. Pokud ho ještě nemám, je to OK, mým cílem může být najít svůj cíl v nějaké oblasti mého života. A vždycky se nám mnohem lépe naplňují cíle, které jsou chytré, anglicky SMART.
Specific = specifický, tedy konkrétní a jasně definovaný. Je „Mít se dobře“ specifický cíl?
Measurable = měřitelný. Jak poznám a změřím, že cíle bylo dosaženo?
Achievable = dosažitelný. S jakou pravděpodobností se stanu nejbohatším člověkem planety?
Realistic = realistický. Je reálným cílem přistát na Marsu v horkovzdušném balonu?
Time Specific = časově definovaný. Pokud neřeknu (do) kdy, můžu předstírat, že jsem stále v procesu a mít ze sebe dobrý pocit ;-)
Vybírejme si cesty, na kterých se dobře cítíme
Jakmile si zvolíme v naší mysli jakýkoliv cíl, automaticky se nám začnou ukazovat různé cesty, které k němu vedou. Je to proto, že ve Vesmíru existuje úplně všechno, i když prozatím v nehmotné formě jako možný potenciál. Důležité je, že cíl existuje a tím pádem má nějakou polohu vůči nám, což znamená, že mezi námi také již automaticky existuje propojení, tedy cesta. Jak to známe z map, ke každému cíli vede více cest.
Můžeme si vybrat dlouhou, náročnou a klikatou trasu, pokud toho chceme po cestě hodně zažít a vidět, otestovat své hranice, pokud si chceme užít její extrémní charakter. Stejně tak je v pořádku zvolit cestu nejmenšího odporu, nenáročnou, vyhlídkovou trasu a užít si její jemnost. Ideální je vybírat si podle toho, co od naší cesty očekáváme, a jak se cítíme, když si představíme, jak po ní kráčíme ke svému cíli. Racionální mysl nás totiž může hnát do rozumných a logických variant, pocity nám ale napoví, kde se budeme cítit dobře a zvýšíme tím svoji šanci na úspěch.
Dovolme si kdykoliv změnit cestu i cíl
Sama cesta k cíli nás proměňuje. Jak po ní kráčíme, měníme neustále svoji polohu na mapě a s ní i pozici vůči našemu cíli. Najednou ho vidíme z jiného úhlu a může se stát, že najednou vypadá jinak, než původně. Může se stát, že nás už tolik neláká a nepřitahuje. Stává se, že místo něj uvidíme něco jiného, po čem zatoužíme víc. Pozměnění zkušenostmi a zážitky na své cestě můžeme změnit vztah ke svému původnímu snu a vyměnit ho za jinou verzi nebo úplně jiný cíl.
Pokud se nezalekneme změn, které se v nás odehrály a dáme si svobodu žít svůj život podle svých přání a tužeb, můžeme kdykoliv změnit směr a zvolit si jinou trasu, jiný cíl.
Buďme si vědomí, co tvoříme
Jak už jsem říkala, je v pořádku nemít žádný zvláštní cíl a sen a je v pořádku měnit své cíle i cesty k nim. Vždycky je důležité, jak dobře se cítíme. Současně s tím je zapotřebí být si vědom toho, že každé naše rozhodnutí se stává akcí a příčinou, a nutně vede k reakci, tedy důsledku. Buďme proto připraveni přijmout důsledky našeho chování, jednání a rozhodnutí jako naše vlastní výtvory. Není nikdo jiný, kdo by nás donutil něco udělat nebo nám v tom naopak zabránil. Je to vždy pouze naše volba, jak se k podobnému pokusu jiného člověka nebo okolnosti postavíme.
Jak bylo řečeno na samém začátku: Nemusíme nic a můžeme cokoliv. Důležité je uvědomit si, že pokud něco chceme, tak pak ale něco musíme. Třeba vybrat si naši cestu, jak toho co chceme, hodláme dosáhnout.
Markéta
♥